Filmy do klasických analogových fotoaparátů

26.8.2022

Oslovilo vás kouzlo klasické kinofilmové fotografie a vy teď váháte, jaký film si do svého analogového fotoaparátu pořídit? Vybírání filmu se zpočátku může zdát jako pěkný oříšek, protože každý má své specifické vlastnosti a hodí se pro jiné situace. A je vlastně tento film ten správný pro váš fotoaparát? Existuje hned několik věcí, na které musíte při výběru filmu myslet. Patří mezi ně rozměry (formát) filmu, citlivost nebo třeba počet snímků. Pojďme se na ně společně podívat trochu blíže, ať máte při jejich výběru šťastnou ruku.

Při výběru filmu je vždy důležité si uvědomit, že různé fotoaparáty potřebují různé druhy filmu. Některé fotoaparáty používají 35mm film, některé vyžadují film ve formátu 110 a u některých se můžeme setkat se 120 (neboli „středo formátovým“) filmem. Pokud se trefíte formátem, máte téměř vyhráno. Film do fotoaparátu sedí a vy můžete jít fotografovat. Abyste však nebyli z výsledných fotek nepříjemně překvapeni, je dobré znát i další parametry, díky kterým se od sebe jednotlivé filmy liší.

Typy filmů

Základní rozdělení filmů, které zná i každý laik, je podle barev vyvolaných fotografií. Řekli bychom, že filmy jednoduše dělíme na černobílé a barevné. Ve skutečnosti je to však ještě trochu složitější.

Film pro fotografie (barevný nebo černobílý negativní film) - Jedná se o nejběžnější a všem velmi dobře známý film, kde na plastovém proužku s dírkami jsou vyfotografované obrázky v negativu oproti skutečnosti. To znamená, že nejsvětlejší oblasti snímku se zdají nejtmavší a nejtmavší oblasti naopak nejsvětlejší.
Film pro diapozitivy (barevný nebo černobílý inverzní film) - Diapozitiv neboli inverzní film je druh fotografického filmu, který vytváří pozitivní obraz na průhledném podkladu. Namísto negativů a tisků se reverzní film zpracovává na fólie nebo diapozitivy.
Speciální filmy - Zvláštní kategorií jsou pak speciální filmy, které nejsou v běžném fotografování příliš k vidění. Existují například filmy speciálně upravené pro infračervené světlo nebo fotografické filmy navržené tak, aby přesně reprezentovaly barvy, jak je vnímají lidé pod wolframovým světlem.

Běžný uživatel však vybírá především mezi barevným a černobílým negativním filmem. Je jen na něm a jeho momentální náladě, kterému z těchto dvou filmů dá přednost. Měl by mít však na paměti, že pokud bude fotit objekty s vysokým kontrastem, tak ty určitě lépe vyniknout na černobílé fotce. Naproti tomu hodně detailů zachytí spíše na barevné fotografii.

Formáty filmů

Existuje opravdu mnoho formátů filmů. Do většiny analogových fotoaparátů však pasuje obecně nejznámější a nejrozšířenější kinofilm. Kinofilm (35 mm) se označuje číslem 135 a v dnešní době se prodává v největším množství různých podob. Podívejte se i na několik dalších běžnějších formátů, se kterými se můžete ve světě fotografie potkat.

110 film - Filmy s označením 110 jsou nejmenšími vyráběnými filmy, které představil Kodak v roce 1972. Díky tvaru kazety se jim přezdívalo „brejličky“ a každý snímek měl formát 13x17mm. Dnes jsou opět dostupné díky Lomographic Society International, který je začal vyrábět.
120 film - Svitkový 120 film pro statickou fotografii zavedl Kodak pro svůj fotoaparát Brownie No. 2 v roce 1901. Původně byl určen pro amatérskou fotografii, ale později byl v této roli nahrazen filmem 135. 120 film a jeho blízký příbuzný, 220 film, přežívají dodnes jako jediné středo formátové filmy, které jsou snadno dostupné profesionálům i amatérským nadšencům.
135 film - Nejpopulárnější fotografický film označovaný jako 35 mm film nebo 35 mm. Jedná se o film o šířce 35 mm pro použití ve 135 filmových fotoaparátech. Termín 135 film zavedl Kodak v roce 1934 jako označení pro 35mm film. Jeho popularita rychle rostla a koncem 60. let překonala formát filmů 120 a stala se tak nejoblíbenější velikostí fotografického filmu.
Velkoformátový film - Velký formát označuje jakýkoli formát obrazu o rozměrech 9cm × 12cm nebo větší. Hlavní výhodou velkého formátu je vyšší rozlišení při stejné rozteči pixelů nebo stejném rozlišení s většími pixely nebo zrny. To umožňuje každému pixelu zachytit více světla, což umožňuje výjimečné zachycení při slabém osvětlení.

Citlivost filmů

Filmy můžeme dále rozdělit podle citlivosti. Na každé krabičce s filmem najdete tzv. hodnotu ISO, která nám dává informaci, jak moc je film citlivý na světlo. Respektive do jakých světelných podmínek je vhodný. Na trhu najdete filmy s citlivostí ISO 100, 200, 400, 800 nebo také méně běžnými čísly 20, 50 a 3200. Při výběru si zapamatujte jednoduché pravidlo, které říká, že čím nižší je ISO, tím nižší je citlivost filmu na světlo.

Běžný uživatel nejčastěji sahá po filmu s citlivostí ISO 200, což je nejuniverzálnější film, se kterým zkrátka málokdy šlápnete vedle. Pokud však už teď víte, že budete fotit za horších světelných podmínek, vyberte film s číslem ISO 400. Mějte však na paměti, že vyšší ISO = větší zrnitost. Rovněž může dojít i ke ztrátě ostrosti.

Zrnitost

Jak už bylo zmíněno výše, čím vyšší ISO, tím větší zrnitost může na výsledné fotografii být. Dobrou zprávou však je, že na rozdíl od digitálního šumu, je zrno na snímku příjemnější pro oči a naopak mezi fanoušky vintage fotografie je velká zrnitost vítaná. Pokud se však zrnu chcete vyhnout co největším obloukem, doporučujeme si nejprve prostudovat vlastnosti filmu. Každý výrobce přeci jen vyrábí filmy trochu jinak a právě ve vlastnostech většinou najdete, jakou zrnitostí film disponuje.

Počet snímků

Dalším číslem, které můžete na krabičce filmu najít, je počet snímků. Pokud mluvíme o nejrozšířenějším typu kinofilm (35mm), tak ten obvykle disponuje 12, 24 nebo 36 snímky. I zde platí jednoduché pravidlo, že čím více snímků, tím dražší film, ale v přepočtu na jeden snímek vás to vyjde lépe, než film s nižším počtem snímků.

U dalších typů filmů se můžete setkat i s jinými počty snímků, popřípadě s počty archů či kazet.

Značky filmů

V samotném závěru se dostáváme ke značkám, pod kterými se tyto filmy vyrábí. Jednoznačně nejčastější a nejznámější je americká nadnárodní firma Eastmen Kodak Company, která byla oficiálně založena v roce 1892. Dalšími neméně známými jsou pak firmy jako Fujifilm, Ilford, AgfaPhoto nebo Foma.

I zde platí známé pořekadlo, když dva dělají totéž, není to totéž. A to je dobře! Každý film je totiž něčím specifický. Například filmy Kodak mají trochu teplejší podání barev a mají radši červenou a modrou barvu. Naproti nim filmy od Fujifilmu bývají trochu studenější a mají silné podání zelené barvy. Černobílé filmy se mohou lišit tonalitou, kontrastem a zrnitostí.

Předchozí článek Další článek